Mistr ROSTROPOVIC je dalsim drzitelem
Mezinarodni ceny Karla IV.

Sdruzeni pro udileni mezinarodni ceny Karla IV. vzniklo zakladatelskou smlouvou v prosinci 1993 a toto prestizni oceneni pripomina aktualnost odkazu jednoho z nejvyznamnejsich panovniku evropskeho stredoveku. Cenu udeluje hlavni mesto Praha a Univerzita Karlova osobnostem, ktere svym zivotnim dilem kulturnim, vedeckym nebo politickym dosahly evropskeho ci univerzalniho vyznamu, prispely k pozitivnimu smerovani soucasne civilizace a k jejimu priblizeni se principu vselidske svetove harmonie. Prvnim laureatem Ceny se stal v dubnu 1993 filozof Paul Ricoeur, laureatem Ceny pro rok 1995 se stal nemecky fyzik a filozof prof. Dr. Carl Friedrich von Weizsacker. Mistru Rostropovicovi byla Cena Karla IV. udelena 12. listopadu 1998.

Mstislav Leopoldovic Rostropovic se narodil 27. brezna 1927 v Baku. Violoncello mu puvodne bylo souzeno po otci, ktery tento nastroj ovladal jako profesionalni hudebnik. S hudbou se ovsem Mstislav Rostropovic setkal jinak: matka (sama pianistka) zacala ctyrleteho hocha ucit hre na klavir. Desetilety M. R. se stal v roce 1934 pro pristich 9 let posluchacem moskevske konzervatore, kde byl jednim z jeho ucitelu i Dmitrij Sostakovic. V sedmnacti si mlady cellista odnesl palmu vitezstvi z Vsesvazove souteze, bylo mu dvacet, kdyz se poprve stal laureatem Mezinarodni hudebni souteze Prazske jaro 1947. O rok pozdeji byl jiz jmenovan docentem moskevske konzervatore, v roce 1950 rozdelila porota souteze Prazskeho jara prvni cenu mezi dva sobe rovne soupere - Daniila Safrana a Mstislava Rostropovice.

Az v roce 1964 vystoupil poprve v tehdejsim Zapadnim Nemecku, to uz byl (od roku 1955) manzelem sopranistky Galiny Visnevske a (od roku 1957) take profesorem hry na violoncello na moskevskem ucilisti.

Teprve jako ctyricatnik se zacal Rostropovic venovat take dirigovani, v roce 1967 zahajil oslnivou dirigentskou karieru predstavenim Cajkovskeho opery Eugen Onegin v moskevskem Velkem divadle. Tri leta pote, co v roce 1974 odesel ze SSSR do zahranici, stal se Rostropovic v roce 1977 nastupcem svetove prosluleho dirigenta Antala Doratiho jako novy sefdirigent Narodniho symfonickeho orchestru ve Washingtonu a zaroven prijal funkci umeleckeho reditele Brittenova festivalu v anglickem Aldeburgu. Breznevova vlada odnala v roce 1978 Rostropovicovi sovetske obcanstvi. V roce 1982 zalozil ve Snape v blizkosti Aldeburghu festival vlastni, v roce 1993 se vratil do vlasti a znovu se stal sovetskym obcanem.

Rostropovic ovladl rozsahly violoncellovy repertoar, z jeho podnetu vznikla mj i rada novych skladeb pro violoncello, ktere uvadel v premierovych provedenich: oba violoncellove koncerty Sostakovice, Brittenovu Symfonii pro violoncello a orchestr a Suitu pro solove violoncello, dila Prokofjeva, Lutoslawskeho, Pendereckeho, Snitkeho, Panumika, Parta, Joliveta a Blisse.

Rostropovic byl spolecne s Emilem Gilelsem a Leonidem Koganem clenem klavirniho tria, spolupracoval se Svjatoslavem Richterem, Yehudi Menuhinem, Vladimirem Horowitzem, Martou Argerich a dalsimi umelci, na klavir doprovazel svou chot Galinu Visnevskou.

Pocetna je ovsem take rada gramofonovych nahravek, ktere poridil jako violoncellista (Dvorakuv koncert h moll, Brahmsuv Dvojkoncert s Davidem Oistrachem, Straussova symfonicka basen Don Quijote s Herbertem von Karajanem ad.)

Jeho dirigentska draha je lemovana skvelymi uspechy pri premierovych provedenich skladeb Leonarda Bernsteina (Tri meditace), Witolda Lutoslavskeho (Novelette), Petera Mennina (9. symfonie), Williama Waltona (prolog a Fantazie), Krzyzstofa Pendereckeho (Polske requiem), Benjamina Brittena (Praise We Great Men) aj. Nahral mj. Dvorakovu 9. symfonii, symfonie Petra Iljice Cajkovskeho, Korsakovovu suitu Seherezada a mnoha dalsi znama dila. Jednim z vrcholnych dokladu Rostropovicova umeni violoncellove hry je snimek sesti Bachovych Suit pro solove violoncello.

Rostropovic hraje na Stradivariho nastroj z roku 1711.



poslední změna 8. dubna 1999