Vzpomínat se dá mnoha způsoby. Projevem, minutou ticha nebo zapálením svíčky a kladením věnců. Univerzita Karlova a nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových se však rozhodly uspořádat při příležitosti výročí 17. listopadu 1939 a 1989 slavnostní vzpomínkový koncert. Konal se ve Velké aule Karolina a o milou společnost se postaral mladý nadějný soubor - Talichův komorní orchestr.
Na rozdíl od posledního koncertu dobové hudby (Období klasicismu) zněla jen díla českých autorů. Nejprve to byla Meditace na Svatováclavský chorál od Josefa Suka, dílo, které vzniklo na počátku 1. světové války a které mělo vyjádřit vlastenecké stanovisko a víru v budoucí život národa. Zazněl i Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella od Bohuslava Martinů (v autorově úpravě pro orchestr a kontrabas z roku 1958). Přijetí tohoto díla bylo možná stejně vřelé jako při premiéře původní verze v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Spíše jako zajímavost lze uvést, že skladatel byl tehdy odměněn nejen potleskem, ale dostal i tisíc dolarů odměny, což mu umožnilo koupit vlastní klavír. Závěr patřil jednomu z nejznámějších děl Antonína Dvořáka - Serenádě E dur, op. 22, která vznikla v květnu 1874.
Koncertu se zúčastnili nejen představitelé akademického, politického a společenského života, ale i studenti, kterým byla den předtím udělena Hlávkova cena. A těžko říci, zda si většina návštěvníků prozpěvovala větu Lento od pana Martinů, známý valčík z Dvořákovy serenády nebo slova Svatý Václave, vévodo České země, kněže náš, pros za ny Boha, svatého Ducha!
