poslední změna 8. dubna 1999
Cyklus koncertu dobove hudby se konal od unora 1998 do brezna roku 1999 vzdy jednou za dva mesice ve Velke aule Karolina. Posledni sedme setkani hudbymilovneho publika neslo podtitul HUDBA 20.STOLETI. Navstevniky uvital a sponzorum podekoval prorektor Miloslav Petrusek, ktery mj. popisoval sve zazitky s moderni hudbou. Nekteri posluchaci se totiz prave teto oblasti vyhybaji a " doslova fyzicky prchaji z koncertnich salu". Velkou aulu vsak 9. 3. 1999 nikdo neopustil a jiste nelitoval. Hudebni program byl totiz vybran s vkusem, ktery podporila i skvostna interpretace Kocianova kvarteta.
Skladatel Isa Krejci (1904-1968) patril k celnym osobnostem ceske hudby mezivalecneho a povalecneho obdobi, ale vzdy zustaval ve stinu sveho slavnejsiho soucasnika Bohuslava Martinu. Z jeho tvorby, zahrnujici dila orchestralni, komorni, vokalni i jevistni, ktera predstavuje osobitou variaci parizskeho neoklasicismu, byl pro devaty breznovy den vybran druhy smyccovy kvartet z roku 1953, tedy z doby, kdy panovala tiziva politicka situace. Kvartet nepochybne patri k jeho vrcholnym dilum a na okraj snad lze jeste poznamenat, ze vlozeny meditativni recitativ je venovan pamatce skladatelova svagra Emila Filly.
Navstevnici se pak diky Kocianovu kvartetu setkali i s dilem nemeckeho skladatele a teoretika Paula Hindemitha, ktery patril k nejvyraznejsim osobnostem evropske hudebni sceny 1. poloviny 20. stoleti. Vynikajici hrac na violu a clen Amarova kvartetu, specializovaneho na provozovani nove hudby prosel jako skladatel vyvojem od raneho stylu, ovlivneneho hudbou J. Brahmse a Maxe Regera pres modernisticke obdobi let dvacatych az k opetovnemu navratu k velkym tradicim nemecke hudby, ztelesnovanym hlavne v osobe J. S. Bacha. Neopusovana suita z roku 1923 patri do obdobi, kdy se snazil - podobne jako mnozi jini - svou hudbou predevsim provokovat, odvrhnout veskerou vaznost tradice, borit vzite zvyklosti a ocekavani. Zdroje, ktere se k tomu nabizely, byly zejmena jazz a dobova tanecni a zabavna hudba. Nutno poznamenat, ze Kocianovci pri interpretaci tohoto dila prokazali nejen sve hudebni nadani, ale i talent herecky.
Smyccovy kvartet Maurice Ravela (1875 - 1937) z roku 1903 je prvnim z nevelke rady komornich del tohoto francouzskeho skladatele, razeneho vedle Claude Debussyho k predstavitelum hudebniho impresionismu a proslaveneho zejmena dily klavirnimi a orchestralnimi. Ctyrveta skladba, zachovavajici tradicni rozvrh a poradi vet, je venovana skladateli Gabrielu Faure, ktery byl Ravelovym ucitelem. Predstavuje zaroven jedno z prvych vyzralych del tehdy osmadvacetileteho autora, vyznacuje se technickou jistotou, prehlednou formou i bohatstvim zvukovych napadu. Uvodni veta v sonatove forme pracuje s dvema vyraznymi tematy, jez potom hraji roli i ve vetach nasledujicich - postup, ktery se ve francouzske hudbe objevuje od dob Cesara Francka dosti casto. Druhe tema prvni vety hraje roli ve druhe (scherzove) a treti (pomale) vete, zatimco strucna veta finalni znovu rekapituluje tematicky obsah vsech predchazejicich casti.
Zname dilo se setkava se stalym zajmem interpretu i divaku. Neni tedy divu, ze se po velkem potlesku publikum dockalo pridavku - byla jim 3. veta z Janackovych Listu duvernych.