Professor Pierre-Gilles de Gennes,

nositel Nobelovy ceny za fyziku (1991)
a nositel řádu Čestné legie (1992)

• narozen 24. října 1932 v Paříži
• univerzitní profesor - College de France, Paris
• ředitel - École Normale Supérieure de Chimie et Physique industrielles de la Ville de Paris
• člen
  • French and Dutch academies of sciences
  • Royal Society (G. B.)
  • Academy of Arts and Sciences
  • National Academy of Sciences

Prof. P. G. de Gennes patří po desetiletí mezi absolutní světovou špičku teoretických fyziků. Nobelova cena mu byla udělena za jeho zásadní teoretický přínos v oborech magnetizmu, supravodivosti, kapalných krystalických látek, polymerních materiálů a nabotnalých síťovaných gelů. Mimořádně významný příspěvek k pokroku fyziky představovaly jeho práce z oblasti uspořádání spinů elektronů, molekul a makromolekulárních řetězců metodami statistické fyziky. V celé jeho vědecké práci se projevuje inspirativní zobecnění teoretických modelů, vypracovaných k popisu uspořádání v jednoduchých systémech na komplexnější formy látek. Zejména tento přístup byl oceněn výborem pro udělení Nobelovy ceny.

Svou vědeckou kariéru prof. de Gennes začal v 60. letech na École Normale (Paříž) v oblasti magnetizmu pevných krystalických látek a v oblasti polovodičů. Později přešel na Universitu Paříž-Jih v Orsay, kde se věnoval problematice nízkých teplot a supravodivosti. Zde pod jeho vedením byla teoreticky a experimentálně poprvé prokázána existence povrchové supravodivosti kovů a slitin. Tyto práce byly později zpracovány v monografii Superconductivity of Metals and Alloys. Zájem o uspořádání v kondenzovaných systémech ho později přivedl ke studiu kapalných krystalů a polymerů, které jsou ve srovnání s krystalickými látkami méně uspořádané.

Prof. de Gennes originálním způsobem prokázal, že i tyto méně uspořádané systémy mohou být úspěšně studovány z hlediska teoretické fyziky. Pracovní tým pod jeho vedením na Universitě v Orsay vyřešil velice aktuální otázky uspořádání a orientace v kapalných krystalech, popsal jejich elasticitu, viskoelasticitu a jejich hydrodynamické chování. Byla podána originální teorie chování nematických a smektických krystalů ve vnějším elektrickém poli, jež má velký význam při aplikaci těchto materiálů jako displejů. Ve spolupráci s organickými chemiky, kteří připravovali vhodné materiály, vznikla interdisciplinární kooperace přinášející originální výsledky zejména díky osobnosti prof. de Gennese. Výsledky z této oblasti byly shrnuty v první ucelené monografii o fyzice kapalných krystalů vůbec (The Physics of Liquid Crystals), čímž byl tento obor postaven na solidní vědecký základ.

V pozdějších letech zájem prof. de Gennese o málo uspořádané systémy neustává a přechází na studium polymerů, membrán, polymerních suspenzí, roztoků polymerů a nabotnalých síťovaných gelů. Byl prvním, který poukázal na těsné vzájemné vztahy mezi statistickým popisem polymerního řetězce a teorií fázových přechodů v polymerech (tzv. n=0 theorem).

Pro popis pohybu polymerní molekuly v pevném stavu rozpracoval trubicový model, který vedl ke vzniku "reptační" teorie, v současnosti nejlépe popisující dynamiku polymerního řetězce v kondenzované fázi. V oblasti polymerní fyziky měl tento nový přístup význam především v tom, že umožnil popsat jevy, které nevyplývaly z teorie středního pole běžně používané v oblasti polymerů. Nejdůležitější výsledky z této oblasti byly shrnuty v jeho třetí monografii Scaling Concepts in Polymer Physics.

V poslední době prof. de Gennes pokračuje v práci v oblasti fyziky polymerních povrchů, adheze polymerů k jiným materiálům, ve studiu interakcí mezi polymerem a nízkomolekulárními látkami a v oblasti výzkumu umělých svalů na bázi slabě sesíťovaných nabotnalých hydrogelů. I v těchto oblastech publikoval řadu inspirativních prací, jež vedly k velkému rozvoji daných disciplín. Např. aplikací škálovací teorie na adsorbované polymerní vrstvy předpověděl vznik orientovaných struktur, jež byly v poslední době prokázány hydrodynamickými a elipsometrickými experimenty a rozptylem neuronů.

Prof. de Gennes je znám svým uměním vysvětlit složité fyzikální teorie názorným a srozumitelným způsobem a v poslední době publikoval rovněž populární monografii Fragile objects. Byl pozván na více než 150 univerzit, kde přednesl přednášky, jeho práce jsou natolik významné, že byly vydány jeho paměti. Za své mimořádné zásluhy o rozvoj vědy byl prof. de Gennes vyznamenán řadou čestných doktorátů, vyznamenání a členstvím v učených společnostech. Za zásluhy v chemických vědách v oblasti polymerů mu byla v roce 1993 AV ČR udělena Zlatá plaketa J. Heyrovského.

Prof. de Gennes má dlouhodobé a velmi dobré kontakty s českou vědou. Účastnil se řady vědeckých setkání pořádaných ústavy AV ČR (Fyzikálním ústavem a Ústavem makromolekulární chemie). Naposled se v roce 1993 účastnil symposia Optice and Dynamice of Polymers, pořádaného ÚMCH, kde přednesl přednášku na téma Interfacial Rheology of Polymers.

Dne 7. 4. 1999 mu byl udělen na slavnostním rozšířeném zasedání vědecké rady čestný doktorát UK za mimořádný přínos pro rozvoj fyziky.

Během téměř týdenního pobytu Pierre-Gillese de Gennes v Praze přednesl slavný fyzik své přednášky před auditoriem svých kolegů - na Matematicko-fyzikální fakultě (Ke Karlovu 5, Praha 2 - téma: Bubliny, pěny a jiné nepevné objekty) a před studenty Francouzského lycea v Praze. Kromě prohlídky Karolina (a následné doktorské promoce 7. dubna 1999 ve 14.00 hod.) si Pierre-Gilles de Gennes přál zařadit do svého programu prohlídku našeho hlavního města a kulturní program.

Vyznamenání prof. P.-G. de Gennese

poslední změna 12. dubna 1999