Pohled do Vlasteneckého sálu na účastníky historické sekce konference.V prvních dubnových dnech přijela do České republiky více než stovka významných osobností světové vědy a kultury na oslavy 650. výročí Univerzity Karlovy. Mnozí z vzácných hostů - stávající čestní doktoři UK, rektoři nejstarších evropských univerzit i ti, kteří se v průběhu týdne zúčastnili nejvýznamnějších tzv. hlavních doprovodných akcí oslav, získali čestný doktorát nebo jubilejní pamětní medaili. Plné tři dny trvala jednání mezinárodní konference s názvem "O roli univerzit na prahu 21. století" - její obsáhlý program proběhl ve dvou sekcích, historické a všeobecné.
Po úvodním neformálním setkání s rektorem UK Prof. Karlem Malým a členy jeho kolegia v reprezentačních prostorách Karolina (3. dubna 1998 ve večerních hodinách) začala konference dopoledním slavnostním oficiálním zahájením obou sekcí ve Velké aule Karolina 4. dubna 1998.
V té době bylo již na konferenci akreditováno 140 zahraničních i našich účastníků. Přítomné akademické funkcionáře českých i zahraničních partnerských univerzit, jejich rektory, čestné doktory UK a další zahraniční vědecké osobnosti, uvítal na půdě Univerzity Karlovy prof. Pavel Klener, prorektor UK. Úvodní projev poté pronesl rektor UK prof. Karel Malý. Účastníky přivítal také garant celé akce, doc. Ivan Wilhelm, prorektor UK pro rozvoj. I když byla konference rozdělena do dvou sekcí - historické a všeobecné, řekl mimo jiné ve svém příspěvku, "jsem si jist, že oba přístupy spolu nejen souvisí, ale oba jsou přímo tématem konference. Je zřejmé, že úloha univerzity v budoucnu bude determinována nejen pragmatickou potřebou společnosti ve smyslu profesní přípravy, ale rovněž nutností poskytnout jistou intelektuální vybavenost jednotlivci pro jeho způsobilost v orientaci ve společnosti a při řešení jeho životních situací či hledání vlastního smyslu činností, kterým se věnuje. Ani v budoucnu se vzdělávací role univerzity ve vztahu k veřejnosti neomezí pouze na poskytování profesního vzdělání. Významná v tomto procesu zůstane i role formovací, jako součást vzdělávacího procesu v rámci konkrétního oboru nebo vědní disciplíny. Univerzita je však především institucí vědeckou a z vědecké činnosti vychází (či má vycházet) činnost vzdělávací. V kontextech s proměnami současného světa a v těchto souvislostech s proměnami vědy je hledání odpovědi na otázku o roli univerzity v delší perspektivě jako vytčený cíl velmi riskantní, ne-li vůbec nemožná. Zcela nepochybně jsme již dnes svědky redefinice řady vědních disciplín, svědky vzniku nových oborů a svědky především vzájemného ovlivňování oborů v interdisciplinárních nebo transdisciplinárních přístupech. Bylo by proto pošetilé, snažit se vtěsnat perspektivy další existence univerzity do rámce současných představ, vycházejících z rozdělení vědních disciplín 19. století, jakkoli toto roztřídění znamenalo rozmach a vědecký rozkvět. Má-li být univerzita připravena ovlivňovat vývoj společnosti libovolného geografického rozsahu, musí být především flexibilním organismem, pěstujícím intelektuální prostředí, které je připraveno přijmout každou myšlenku k rozpracování na odpovídající úrovni poznání."
Po projevu doc. Wilhelma, odborného garanta mezinárodní konference, byla navrženým sedmnácti významným osobnostem předána jubilejní pamětní medaile UK: Prof. Dr. Detlevu Brandesovi, Prof. Byung Man Ahnovi, prof. Ing. Ferdinandu Devínskému, Prof. Dr. Hans-Uwe Erichsenovi, Prof. Dr. Gernotu Heissovi, prof. PhDr. Robertu Kvačkovi, CSc., Prof. Ludmile Pavlovně Laptievě, DrSc., Prof. Dr. Hansi Lembergovi, Prof. Dr. Nicholasi Lobkowiczovi, Prof. Dr. Peteru Morawovi, prof. dr. Jozefu Novákovi, Prof. Michaelu Papadopoulovi, Prof. Dr. Alexandru Patschovskému, Jacquesovi Santerovi (v zastoupení převzala ocenění Dr. Anna Michalski), Toshiro Shimoyamovi, Prof. Dr. Herwigu Schopperovi a prof. PhDr. Josefu Válkovi, CSc.
Po společném obědě v sobotu odpoledne již začala zasedání obou sekcí: sekce všeobecné v Malé aule Karolina a sekce historické ve Vlasteneckém sále. Jednání všeobecné sekce se stala platformou pro odborné přednášky a diskusní vystoupení našich a zahraničních odborníků, v nichž šlo o vymezení základní univerzitní ideje a porovnání její různosti v rámci evropských a světových univerzit. Historická sekce probíhala pod názvem Pražská univerzita v evropském kontextu. Zasedání všeobecné sekce bylo zakončeno v neděli 5. dubna 1998. V průběhu nasledujícího dne ukončila svým závěrečným programem jednání sekce historická (Vlastenecký sál). Univerzita Karlova chystá vydání sborníku příspěvků pronesených v obou sekcích.
Sekce všeobecná byla unikátní již v samotném společném setkání mnoha vynikajících osobností nejrůznějších profesí v jediném průsečíku času - prvotřídní politologové, geologové, lékaři, fyzici... Závěry sekce se dají shrnout pod několik základní tezí: má na univerzitách vítězit masifikace vzdělání nebo jistá elitnost? Četné příspěvky se týkaly relací vědy a vzdělávání ve VŠ, další se zabývaly nutným průnikem mezi jednotlivými obory na univerzitách, (tzv. crossdisciplinaritou), jiné kladly otázky na téma vnitřní organizace vysokých škol, jejich autonomie a samosprávy. V otázce vzájemného poměru vzdělávání a vědecké činnosti nebylo mezi přítomnými účastníky konference sporu - spíše se jednalo o poměr, kolik by mělo být v ideálním případě na univerzitách vědy a kolik vzdělávání (zcela diametrálně se různily názory diskutérů z humanitních oborů, sociálních věd nebo teologie). U některých přítomných se výše zmíněná témata prolínala (Sir Anthony Epstein a Prof. Marie D. Haust se třeba shodli v konkrétních názorech na změny studia medicíny na počátku dalšího století). Některé vyřčené problémy existující na evropských univerzitách - v Amsterodamu, na německých vysokých školách, v Krakově, i jinde v Evropě jsou obdobné jako u nás. Univerzita je prostředek, shodli se také účastníci, který všechny disciplíny zahrnuje, otázkou je "pouze", nakolik je nechat na sebe působit, zaznělo z úst dalšího diskutujícího. Jeden příspěvek (zahraničního geologa) uváděl statistický přehled čísel o tom, jak naši Zemi zpětně ovlivňuje těžba surovin, hospodaření s vodními zdroji, zamoření ovzduší nebo těžba energetických zdrojů). Závěry těchto dat - ukazatelů o stavu zeměkoule koncem 20. století však nechávají bez větší pozornosti sociologové a politologové světa (nevytvářejí modely, které by na tuto alarmující statistiku významnějším způsobem reagovaly).
Pohled do Vlasteneckého sálu na účastníky historické sekce konference.
Dr. Anna Michalski čte poselství Jascquese Santera, vedle ní prof. Pavel Machotka a doc. Ivan Wilhelm.
poslední změna 13. dubna 1998